Jiří Pelnář již několik let působí v pořadu Dobré ráno na rádiu FM plus, což je západočeská stanice spadající pod celorepublikovou síť Hitrádio. Na západě Čech patří mezi nejvytěžovanější moderátory a nyní se jako speaker reprezentace České republiky podívá na EURO do Francie.
Kdy vám došlo, že byste se hodil na to dělat moderátora?
Tak tenhle pocit neproběhl, protože práce moderátora nebyl můj sen a ani jsem o ní nikdy nepřemýšlel. Spíš to napadlo lidi kolem mě, kteří mě pak v uvozovkách dohnali na konkurz. Zbytek kamarádů nepřekvapilo, když mě pak z rádia slyšeli. Nechci říct, že to mám v krvi, spíš jsem líný, takže živit se pusou pro mě bylo jednodušší než rukama.
Jste moderátor Dobrého rána a v rádiu každý den všední den strávíte čtyři hodiny. Jaká je náplň vaší práce, případně jak se v průběhu dopoledne mění?
Náplň práce je každý den stejná. Informovat o aktuálním dění, pokud možno ne novinářskou, ale lidovou formou. Zjišťovat podrobnosti o tématech, které se řeší už několik dní, abychom přinesli novou informaci a nejen opakovali to, co se říká všude. Sledovat dění kolem hudby a kapel, které naše rádio hraje. A to se nijak nemění, každý den je stejný. Občas to okoření rozhovor nebo živý vstup s hostem či posluchačem.
Neštve vás už občas stereotyp neustálého opakování aktuálností a zpráv o dopravě?
Štve mě, když se na silnicích nic neděje. Zní to blbě, ale pro mou práci je lepší, když bude na D5 hromadná nehoda s hořícím autobusem a vrtulníkem v akci než klidný nedělní provoz.
Co je na vaší práci nejobtížnějšího?
Nejtěžší je zůstat stále dobře naladěný. Udržet si dobrou náladu ve chvílích, kdy vám není do smíchu je extrémně těžké. Z vysílání je to pak slyšet, a to si nesmíme dovolit. Rádio musí navozovat příjemnou atmosféru. A také mít přirozený projev. Lidé vám musí věřit, že víte o čem mluvíte. Zbytek se týká vstávání, sledování dění a přípravě témat.
Opravdu lze vydržet stále dobře naladěn i za situace, když nemáte dobrou náladu?
Nesmí se na to myslet. Je to práce. Osobní věci jdou stranou. Pomáhá, když si představíte, že tě poslouchá někdo se špatnou nebo smutnou náladou a potřebuje rozveselit, ne být utápený v žalu.
Co by nemělo scházet nejlepšímu moderátorovi?
Pokora! Někdo řekne, že vtip, originalita, selský rozum, pohotovost, všeobecný přehled, a tak dále. To asi ano, ale to má nakonec skoro každý. Ti nejlepší si udrží i pokoru. Ne nejdražší. (úsměv)
Dokázal byste popsat, v čem jste se dokázal nejvíce zlepšit? Jaké z uvedených věcí jste během své moderátorské kariéry vypiloval?
Otázka spíše na mojí šéfovou, ale všeobecně je to přirozenost projevu a úsměv v hlase. Také zkrácení vstupů a osekání jen na důležité věci, i když občas se mi tam ta vata pořád ještě vmísí. Při akcích mimo rádio je to vnímání lidí kolem.
A v čem se celkově zvedla ranní show na Hitrádiu za poslední roky?
Omladili jsme. Skončili moderátoři z 90. let. Ovšem, stále dělám ráno sám a i tady platí pravidlo, že ve dvou se to lépe mluví. Věřím, že být ve dvou, je to na jiné úrovni. Ne vždycky udržím pozornost a soustředěnost, když je kolem mě ticho a tma.
Hlavně přes zimu patříte na západě Čech mezi nejchtěnější a nejžádanější moderátory nejen na maturitních plesech a v podstatě si nevydechnete. Dá se to zvládat, když je toho tolik?
Nedá. Na rovinu, spoustu akcí odmítám i když vím, že bych to ještě nějak zvládnout mohl. Dřív jsem jezdil z akce na akci, ale tím šla stranou veškerá životospráva, rodina, vztahy, osobní život i příprava na jednotlivé akce. Sečteno podtrženo – peníze nejsou všechno, když je člověk nemocný a bez možnosti je utratit s lidmi, co má rád. Ale ještě těžší je akci odmítnout. Vážím si toho, že si vyberou mě a já jim musím říct – bohužel.
Zatím působíte „jen“ v regionálním rádiu. Nemáte ambice a chuť vyzkoušet si práci v celostátním rádiu?
Ambice určitě mám. Byl jsem vrcholový sportovec, co chtěl vždycky stát na bedně, takže ambiciózní jsem určitě. Ale děkuji pěkně, nechci. Znám lidi z “Prahy” a i ten svět showbyznysu. Mezi ně nepatřím. Mám rád svůj život a přátele kolem sebe. Nepotřebuji kopat o metr delší bazén jen proto, abych ho měl delší než soused. Věřím, že se na lidi ještě pořád může člověk spolehnout, nechci žít a pracovat v kolektivu, kde se každý usmívá, ale kdykoliv vás kousne do zad. Nechci, aby se moje soukromí pralo na veřejnosti a už vůbec nemam povahu na to, abych sám posílal fotky do bulváru společně s částkou na účet, aby o mně vyšel článek. Je to velký svět přetvářky. Nicméně, je to můj vnitřní boj a rozkol, protože pořád platí, že jsem ambiciozní člověk a vím, že bych mohl pár pražských žraloků pořádně kousnout. (úsměv)
Přes rádio jste se propracoval k moderování domácích utkání fotbalové reprezentace ČR a v červnu se dokonce podíváte do Francie na Euro. Je tohle pro vás vrchol, na který člověk, živící se moderováním může dosáhnout? Případně, co je ještě více?
Dá se říct, že to je přes rádio, jelikož rádio bylo na počátku všeho. Ale cesta k nároďáku byla ještě trochu jiná. Nicméně je pravda, že si mě FAČR vybral, jako moderátora na EURO. Pro stadionového hlasatele je to vrchol. Víc už opravdu není – pokud se teda nenominujeme na MS (úsměv). Ale i v tomto případě už mám minimální jistotu, že bych s týmem letěl také. Momentálně to pro mě vrchol je. Je to nejprestižnější evropská, fotbalová akce a já budu jediným spojovacím článkem mezi fanouškama a týmem – co víc si přát. Navíc, když si každý stát může vybrat jediného speakera. Ale určitě to není ani můj splněný sen a ani poslední vrchol. Každopádně si toho dost vážím a ujistil jsem se, že i kluk z paneláku bez známostí a tlačenky to může zvládnout. A co je ještě více? Pro někoho televize, pro jiného moderování Superstar pro dalšího Slavík. Těch cílů je strašně moc, stejně jako individuálního pojetí vrcholu. Pro mě to je další akce, kde budu moct spojit Českou republiku s fanoušky a dát jim najevo, že ti, co bojují o medaile si váží toho, že tam jsou a drží jim palce.